Stacionární a mobilní fotoradary jsou elektronická zařízení, která zaznamenávají porušení rychlosti na dálnicích. Stacionární videokamery jsou instalovány na potenciálně nebezpečných úsecích trasy. Po krátké době obdrží pachatel dopis s výzvou k zaplacení pokuty.
Je naprosto zbytečné napadat porušení pravidel silničního provozu a tvrdit, že nebyl překročen maximální povolený rychlost. Zařízení zaznamenávají nejen skutečnost porušení, ale také pořizují fotografii vozu se státními registračními čísly. Řidič zpravidla neví o existenci fotoradaru na konkrétním úseku dálnice.
V závislosti na modelu určuje stacionární fotoradar rychlost do 30–150 metrů. Pokud dojde k překročení rychlosti mimo dosah radaru, bude toto porušení nepotrestáno. Pokud je v dohledu několik vysokorychlostních vozidel, nemusí být fotografie vetřelců vyfotografována.
Mobilní fotoradary modelu KRIS P jsou instalovány na jakékoli části silnice. Jedná se o známé radary v rukou důstojníka dopravní policie, který se opět schovává za zatáčkou nebo za nějakým křovím a snaží se zaznamenat největší počet narušitelů.
Účelem instalace stacionárních nebo mobilních fotoradarů je disciplinovat neopatrné řidiče a ne doplnit rozpočet dopravní policie. Nebezpečný úsek silnice není místem pro nerozvážnost a bylo by mnohem upřímnější, kdyby byli řidiči předem varováni před přítomností fotoradarů. Taková metoda by umožnila neporušit rychlostní limit tam, kde to není absolutně nutné.
Princip činnosti automatických fotoradarů spočívá v pořízení snímku vozidla, zadání rychlosti pohybu, data, času narušení do rámečku, automatického rozpoznání SPZ, přenosu dat bezdrátovým kanálem v reálném čase do nejbližšího mobilní dopravní policie.
Automatický foto radar ukládá databázi zaznamenaných narušení provozu. V noci pracuje fotoradar s infračerveným osvětlením.
